neděle 23. července 2017

BEZ TVÁŘE


V článku Úsměv,jsem se zmiňovala,jak jsem byla nadšená a nemohla jsem vybrat z fotek a dneska? No,podívejte se sami. Nemohla jsem vybrat poměrně kvalitní fotku s úsměvem,tak jsem usoudila,že dneska není ten den na publikování úsměvu a pocitů,ale je den Bez Tváře.
Co to znamená? Vcelku nic,každý máme někdy den,kdy se nechceme veřejnosti ukazovat a sdílet s nimi svůj vnitřek, své pocity. Proč?No,většinou světu přece sdělujeme jenom to pozitivní,co nás nabíjí, co nás posouvá. Proč? Protože chceme,aby si nás tak pamatovali. Stále usměvavé,pozitivní,nabití energií,sebe-rostoucí,ale to přece není jenom o tom.
Může se zdát,že je,ale není a naše volba toho všeho je rozhodnout se jak o tom ne/chceme mluvit.
Já jsem se rozhodla,žít tak jak žiji,studovat jak studuji a dělit se s vámi o to co dělám a jak se ne/mám.
Takže i o to být někdy bez tváře. Patří to ke mě? Ano,patří to ke každému jednomu z nás. Není na tom nic špatného. (Pokud to není den co den. To už je pak na zamyšlenou...)

Nemyslete si,ten článek nebude o ničem negativním,jak se může na první pohled zdát to rozhodně ne. 
Je o tom/měl by být o tom,jak člověk,někdy může být unaven bez inspirace,i když si myslí,že tohle vše má. 
Fotky nám ukazují opak. Je to okamžik na kterém nejde předstírat,kamuflovat.
I sebelepší fotomodelka neumí předstírat.
Teď mi můžete oponovat,co ta holka tady píše,vždyť ona to musí umět. Jistě,může umět mnoho tváří/póz, ale svůj vnitřek nepředělá. Její oči,úsměv dokážou prozradit vše.

Tím chci říct,že ani já neumím předstírat smích,radost nebo cokoliv. Sakra,tak dobrá herečka být neumím ani já a to jsem ženská. A my prý svedeme vše. Tak nesvedeme,nenechte se těmi kecy ovlivnit.
Tady na těch fotkách uvidíte, že i když bych se sebevíc snažila (což nechci) nezakamufluji,jak jsem někdy unavená. Na pokraji svých sil ne z práce,ale z toho sakra na sobě pracovat. Někdy,mě to opravdu vysiluje. Čtu totiž o závod,mé myšlenkové pochody pracují o vysokých otáčkách. Jsem občas v jiném světě. Ve světě přemýšlení,růstu,ale i zábavy,snů a psaní. 
Proto to někdy dopadá takhle: 
- neustále mám něco při ruce. Kus žvance,kterým se cpu i když vlastně nemám hlad
- vařím. Pokouším se zaměstnat svoje ruce,když mi přijde,že hlava už toho má dost
- válím se na terase s knížkou a stále si říkám chci psát a tak čtu. Je to nelogický? Ne,u mě zcela na denním pořádku
- přesvědčuji se o tom,že bych měla něco dělat,i když jsem si zrovna sedla
- stále mám sluchátka na uších,abych poslouchala hudbu. Uvolnila tok myšlenek. Nebo naopak si vytvořila představu o tom co čtu. Takže si to vlastně ve své hlavě dávám někam do šuplíku. Přetvářím realitu.
- občas čučím na lidi,jako bych byla mimo já. Takže nad nimi zakroutím hlavou nebo nad sebou? To nevím zcela jistě.
- někdy prostě čučím,jenom tak do prázdná. A nepřemýšlím,jenom čučím. (Tohle je,pro všechny kdo si myslí,že můj mozek běží stále. Ne,někdy potřebuje pauzu aspoň si to myslím. Nebo to tak prostě, říkám)
- zasekávám se nad krajinou. Resp. pozoruji,jak jsem tohle nemohla dřív vidět. Rozplývám se nad tím.
- zpívám si nahlas. No a to nechcete slyšet. Je to falešný a pro uši nebezpečný.
- směji se a nahlas. Někdy to nejde zastavit,takže lidi se mě stále ptají čemu se to směji. Po většinu tomu co si tvořím v hlavě. 
- někdy se tvářím vážně,ale jenom protože nevím. (Nechci vědět)
- často,neposlouchám lidi okolo sebe. Po většinou,když mi říkají něco co už mi vlastně říkali. V tom případě,přemýšlím nad tím zda už změnili svůj názor. Dospěli v jiné rozhodnutí nebo tak, pak se zase na ně napojím.
- hledám čísla. Proč? Věřím na anděli a miluji se obklopovat čísly. Dávají mi význam.
- fotím přírodu. Jelikož vím,že u mě by to teď nemělo cenu. Nezakryla bych svůj stav Bez tváře. (No a jelikož si to asi neumíte představit,tak jsem to musela risknout a zkusit to zachytit. - Hodnocení nechám na Vás.)


 A mohla bych pokračovat. Pokud vám tohle přijde,zmatené. Tak vítejte u mě v hlavě. 

"Vidíte i tohle ke mě patří ta moje zmatenost,zaznamenávat všechno a nic dohromady. Nechápete to? Ani,já jsem to nechápala,ale musím to/te pochopit. Každý,má nějaké myšlenkové pochody. A pokud o nich nebudeme mluvit,nikdy se nemůžeme vzájemně pochopit. Přece jenom do hlavy si nevidíme. Takže,máme pusu a tou musíme/měli bychom komunikovat,vysvětlovat si určité věci,které jsme stejně nepochopili. Jednoduché a rozumné co? Ale,kdo se podle toho chová?"


























Fotoaparát/Nikon 3100
Síťovina/ Wish
Body/No name
Brýle/Ok Shop
Boty/Gate 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.