neděle 23. července 2017

BEZ TVÁŘE


V článku Úsměv, jsem se zmiňovala, jak jsem byla nadšená a nemohla jsem vybrat z fotek a dneska? No, podívejte se sami. Nemohla jsem vybrat poměrně kvalitní fotku s úsměvem, tak jsem usoudila, že dneska není ten den na publikování úsměvu a pocitů, ale je den Bez Tváře.
Co to znamená? Vcelku nic, každý máme někdy den, kdy se nechceme veřejnosti ukazovat a sdílet s nimi svůj vnitřek, své pocity. Proč?No,většinou světu přece sdělujeme jenom to pozitivní, co nás nabíjí co nás posouvá. Proč? Protože chceme, aby si nás tak pamatovali. Stále usměvavé, pozitivní, nabití energií, sebe-rostoucí, ale to přece není jenom o tom.
Může se zdát, že je, ale není a naše volba toho všeho je rozhodnout se jak o tom ne/chceme mluvit.
Já jsem se rozhodla, žít tak jak žiji, studovat jak studuji a dělit se s vámi o to co dělám a jak se ne/mám.
Takže i o to být někdy bez tváře. Patří to ke mě? Ano, patří to ke každému jednomu z nás. Není na tom nic špatného. (Pokud to není den co den. To už je pak na zamyšlenou...)

Nemyslete si, ten článek nebude o ničem negativním, jak se může na první pohled zdát to rozhodně ne. 
Je o tom/ měl by být o tom, jak člověk, někdy může být unaven, bez inspirace, i když si myslí, že tohle vše má. 
Fotky nám ukazují opak. Je to okamžik na kterém nejde předstírat,kamuflovat.
I sebelepší fotomodelka, neumí předstírat.
Teď mi můžete oponovat,co ta holka tady píše, vždyť ona to musí umět. Jistě, může umět mnoho tváři/ póz, ale svůj vnitřek nepředělá. Její oči, úsměv dokážou prozradit vše.

Tím chci říct, že ani já neumím předstírat smích, radost nebo cokoliv. Sakra, tak dobrá herečka být neumím ani já a to jsem ženská. A my prý svedeme vše. Tak nesvedeme, nenechte se těmi kecy ovlivnit.
Tady, na těch fotkách uvidíte, že i když bych se sebevíc snažila (což nechci) nezakamufluji, jak jsem někdy unavená. Na pokraji svých sil ne z práce, ale z toho sakra na sobě pracovat. Někdy, mě to opravdu vysiluje. Čtu totiž o závod, mé myšlenkové pochody pracují o vysokých otáčkách. Jsem občas v jiném světě. Ve světě přemýšlení, růstu, ale i zábavy, snů a psaní. 
Proto to někdy dopadá takhle: 
- neustále mám něco při ruce. Kus žvance, kterým se cpu i když vlastně nemám hlad
- vařím. Pokouším se zaměstnat svoje ruce, když mi přijde, že hlava už toho má dost
- válím se na terase s knížkou a stále si říkám chci psát a tak čtu. Je to nelogický? Ne, u mě zcela na denním pořádku
- přesvědčuji se o tom, že bych měla něco dělat, i když jsem si zrovna sedla
- stále mám sluchátka na uších, abych poslouchala hudbu. Uvolnila tok myšlenek. Nebo naopak si vytvořila představu o tom co čtu. Takže si to vlastně ve své hlavě dávám někam do šuplíku. Přetvářím realitu.
- občas čučím na lidi, jako bych byla mimo já. Takže nad nimi zakroutím hlavou nebo nad sebou? To nevím, zcela jistě.
- někdy prostě čučím, jenom tak do prázdná. A nepřemýšlím, jenom čučím. (Tohle je, pro všechny kdo si myslí, že můj mozek běží stále. Ne, někdy potřebuje pauzu aspoň si to myslím. Nebo to tak prostě, říkám)
- zasekávám se nad krajinou. Resp. pozoruji, jak jsem tohle nemohla dřív vidět. Rozplývám se nad tím.
- zpívám si nahlas. No a to nechcete slyšet. Je to falešný a pro uši nebezpečný.
- směji se a nahlas. Někdy to nejde zastavit, takže lidi se mě stále ptají čemu se to směji. Po většinu tomu co si tvořím v hlavě. 
- někdy se tvářím vážně, ale jenom protože nevím. (Nechci vědět)
- často, neposlouchám lidi okolo sebe. Po většinou, když mi říkají něco co už mi vlastně říkali. V tom případě, přemýšlím nad tím zda už změnili svůj názor. Dospěli v jiné rozhodnutí nebo tak, pak se zase na ně napojím.
- hledám čísla. Proč? Věřím na anděli a miluji se obklopovat čísly. Dávají mi význam.
- fotím přírodu. Jelikož vím, že u mě by to teď nemělo cenu. Nezakryla bych svůj stav Bez tváře. (No a jelikož si to asi neumíte představit, tak jsem to musela risknout a zkusit to zachytit. - Hodnocení nechám na Vás.)


 A mohla bych pokračovat. Pokud vám tohle přijde, zmatené. Tak vítejte u mě v hlavě. 

"Vidíte, i tohle ke mě patří ta moje zmatenost, zaznamenávat všechno a nic dohromady.Nechápete to? Ani, já jsem to nechápala, ale musím to/te pochopit. Každý, má nějaké myšlenkové pochody. A pokud o nich nebudeme mluvit, nikdy se nemůžeme vzájemně pochopit. Přece jenom, do hlavy si nevidíme. Takže, máme pusu a tou musíme/měli bychom komunikovat, vysvětlovat si určité věci, které jsme stejně nepochopili. Jednoduché a rozumné co? Ale, kdo se podle toho chová?"


























Fotoaparát/Nikon 3100
Síťovina/ Wish
Body/No name
Brýle/Ok Shop
Boty/Gate 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.