pondělí 22. května 2017

HRA, JMÉNEM SLOVA

Mnoho z nás, má mnoho přání, mnoho snů.Každý jeden z nás, si něco přejeme. A ejhle, ono netrvá věčně a věci sny, přání se nám začínají plnit.
Jenže, trochu jinak, než jsme si sami představovali,než jsme chtěli a co teď s tím?
Začít používat ty správná slova, řekla bych.Nebo lépe, vyřknout ty správná slova. 
Jak jsou ty dvě věty podobné, ale zároveň jiné. 


Ano, všichni prosíme anděli, sebe, ostatní o to co chceme. I když, tomu nevěříme nebo věřit nechcete, za nějaký čas se nám něco z toho děje. Jenom, to není podle našich představ. 
Já jsem si to uvědomila, nedávno. Vyřkla jsem pevná, pro mě důležitá přání, a oni se dějí, ale jinak. Jinak, než jsem si sama dokázala představit. Jsou komplikovaná, zavádějící, ale i vzrušující, plná napětí, inspirace.
To všechno je a dokáže být zmatené. O to víc, když jsem si to špatně načasovala, špatně jsem to vyslovila a teď? Peru se s tím, přemýšlím a vymýšlím co a jak.
Věřte mi, já to vymyslím. Protože se to údajně děje, tak jak má a je jenom na mě co si z toho vezmu.
Já si vzala, ponaučení. Slova mají moc a vždy měla.
Uvědomujeme si to však? Neřekla bych, přicházíme na věci pozdě. Na zásadní věci, z kterých bychom se měli všichni časem poučit a učíme se z nich?
Ano, pokud nejsme natvrdlý, pokud umíme přiznat chyby, pokud umíme odpouštět a především pokud umíme růst. A rosteme jenom díky, těmto chybám, které chceme změnit.
Chceme změnit, to co je pro nás nevhodné. To co nechceme, a věřte mi je to dobře. 
Nebudu říkat, že všechny věci jsou dobře, ale většina jich je. Protože, chceme pomoci, sobě a kdo jiný kromě nás tu s námi po celou tu dobu je? Manžel? Ano, do jisté míry ano, ale může odejít, může se od nás odpoutat.
Přítel? Samozřejmě, je tu a může tu být, jak dlouho bude sám chtít. Ale může odejít.
Rodina? Ta by tu měla být a je. Dokud má síly tu být. Přece jenom, tu není a nebude napořád. Ano, v našich srdcích a mysli ano. Ale, my potřebujeme její silná slova a oporu. 
Kamarádi? Ty tu také jsou na určitý, pro ně vhodný čas. Někdy, prostě zmizí beze slova a pak se zase vrátí nebo nastoupí jiní.
Takže, jsme tu zůstali my. My, kteří nedokáže od sebe odejít. Já a moje Já. Ty a tvoje Ty.
A tak se ptám? Uvědomujeme si sílu svých slov?
Uvědomujeme si, jak jsou ty slova pro nás kouzelná. Jak pouhé NIKDY, se dokáže přeměnit v pravý opak VŽDY. 
(př. Nikdy tě neopustím. - A ejhle, nikdy je za měsíc fuč i s ním.)
Neříkejme, proto tedy slovo NIKDY. Neříkejme slova, která nemyslíme vážně. 
Nechme z našich úst, vycházet pouze slova, která mají váhu. Které, jsou pro nás důležitá, kterými dokážeme kouzlit do toho našeho světa.
A já, vám slibuji, že já kouzlit budu. Pouze s opatrností a lepším vysvětlením. 
Abych nedopadla jako teď. Stále nerozhodnutá jako Carrie s Panem Božským.
A ano, přála jsem si muže. S velkým M.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Nebojte se napsat svůj názor.