pátek 28. října 2016

NETWORK

"Čím víc dáváš, tím více dostáváš. "
Tak zněla naše poslední konverzace s panem X.
Je zajímavé, jak dva neznámí lidé sdílí občas stejné myšlenky a názory. Co to znamená? Možná nic, možná v té chvíli vše.
Na druhé straně sítě je člověk, o kterém víme něco málo, a i to málo neznamená, že je to pravdivé.
Tak jednoduché je se schovávat za sítě, kde za námi nikdo nemůže. Cítíme se snad v bezpečí, když nevycházíme ze své skuliny? Zajímalo by mě, kam se poděl každodenní den venku s lidmi a s plnohodnotnou konverzací, upřímných úsměvem, pohledy z očí do očí. Kam se ten čas poděl? Vyrostl do dnešní doby.
Člověk jde s dobou, aby nepřišel o tak podstatné věci, které na nás ze všech stran vykukují.
Jenže zároveň přicházíme o mnoho času zde, dáváme na odiv své soukromí, své názory, hrajeme si na hrdinu a pak to přijde. Vidíte se, koukáte si do očí a ten druhý je úplně jiný člověk. V čem to je? Proč nejsme stále stejní, ať jsme schovaní za sítí nebo ne?

Najednou se koukám na pana X. Vidím neznámého člověka, který najednou mlčí, ani to není on podle toho, co uváděl sám do tzv. konverzace na chatu. Bojí se mě snad? Vždyť jsme si řekli tolik věcí, byl chápavý a inteligentní.
Najednou je to ustrašený malý kluk, který se bojí promluvit i byť slovo.
Jak často se Vám tohle stává? Mě v poslední době, skoro na každém kroku nového dne.
Jak jednoduché občas může vše být, jenom to musíme vše vidět. Mohla bych vyjmenovat tisíce, důvodů proč byl nesvůj, proč se choval zrovna tak. Tápala bych, mluvila o milionech věcí, rozváděla scénáře, ale do hlavy mu nevidím. On sám musí vědět, proč má mezi sebou a svým pravým já síť, za kterou se uchyluje a tam je ten pravý hrdina.
Občas nám to prostě musí stačit, být hrdinou za sítí, když na nic jiného se zatím necítíme. Nedospěli jsme do další fáze našeho, tak už uspěchaného světa.

Každý má své důvody, proč je v té dané chvílí tam kde má být.
Pozor však, ať nejste dva rozdílní lidé. Ti, kteří jsou silní za sítí a slabí v životě. Nemuselo by se Vám to vyplatit. Sítě nejsou vše. To co je vše, máte většinou před nosem, jenom na to často zapomínáte.


úterý 25. října 2016

PYJAMAS

Pyžamový styl?
Co to vlastně znamená? Vzít si vršek od pyžama a jít ven? Třeba proč by ne.
Myslím, že já to takhle dělám poměrně často. Jednou jsem v second handu našla, košili.
Doteď si nejsem jistá, zda to je košile nebo pyžamo. Myslím, že podle kapsiček pyžamo.
Delší dobu nosím vrchní díl od pyžama, ale nevadí mi to. Satén je tak skvělý na každodenní nošení a nehodlám přestat

sobota 22. října 2016

BAVLNĚNÉ TAŠKY ČÍSLO 2

Pro mnoho dotazů o FOTKY.
Opět, dodávám pár fotografiích, které jsem nafotila v příjemném prostředí Palírny.

Zde máte na kukačku to, jak si užívám svůj volný čas. 
Experimentuji na bavlněné tašky. Hezky si to užívám. Kromě toho uklízení potom.
To vám řeknu, je to jediná věc, která mě nebaví.

čtvrtek 20. října 2016

PANTYHOSE

Dnešní sice slunečný den, je zcela chladný. Mrznou mi ruce, zebou mě nohy, ale stále chci být stylová. Uchyluji se k teplým věcem, rukavicím a punčocháčům . 
Jako dítě jsem je nesnášela, musela jsem nosit příkazem. Tahat na svoje baculaté nožky kusy látky vcelku. Nešlo mi to, musela jsem skákat při nasazování. Natahovat  každou nohu do jedné strany a potom do druhé, abych je vytáhla až k rozkroku. Nechtěli držet tam, kde mají. Potvory (Ne, nebyli menší. Moje stehna byli baculky.) Byla to příšernost, v jednu chvílí jsem je i schovávala. Lhala, že nejsou.

středa 19. října 2016

COTTON BAGS

Mnoho z vás ví, že jsem si zamilovala bavlněné tašky.
Jsou pro mě jednoduché, ale hlavně praktické. Mohu si je vzít jen tak k outfitu, a ještě se mi do nich vejde nákup. Netahám 2 tašky, stačí mi jedna. 
Celou dobu jsem chodila s jednou, co měla skvělý obrázek, ale na druhé straně reklamu. 
Nechtěla jsem propagovat něco, o čem nejsem přesvědčena. 
Najednou to všechno dávalo smysl. Udělám si svoje. Neváhala jsem, ani minutu.
Vytvořil se jednoduchý nápad na MŮJ VLASTNÍ PROJEKT - bavlněné tašky s kouskem sama sebe.

neděle 16. října 2016

HELP THE CHILDREN´S HOME

Věčně otevřené téma dnešní doby darování do dětských domovů.
Není to poprvé, co tohle téma řeším. Konečně jsem se odhodlala napsat to veřejně. 
Nejenom tak, ale proto, že jsem se o tomto tématu začala bavit s Lindou pořadatelkou akce. 

Zaujalo mě to natolik, že jsem se sama nabídla být přínosná. 
Dobře víte, že většina z nás, především ženy, by rády darovaly dětské oblečení, hry, knihy a mnoho dalšího dětským domovům. 
Jenže většina dětských domovů dává přednost peněžní částce.
Zde přichází otázka důvěry, zda budou peníze opravdu použity pro děti.

A od toho je tady naše Linda, která se nebála kontaktovat dětské domovy. Většina jí napsala rovnou o finanční dary, které jaksi nesplňovaly to, co ona nabízela. Až na jeden dětský domov v Solenicích u Orlické Přehrady, kde po komunikaci s paní ředitelkou vymysleli skvělý plán a my se ho můžeme zúčastnit.

Každý z nás ví, jaké děti jsou. Plné nadějí a snů, vidí ten svět barevný, bez poskvrny. Užívají si dětské léta, užívají si představivosti, kterou zhmotňují různorodým uměním. 
Umění je o vyjádření nitra, o jejich pocitech, o tom co prožívají, jak se zrovna cítí. Hrají si se svojí myslí, užívají si ty pocity jedinečnosti tím, že vytváří něco svého. Něco pro ně speciálního

Můžeme jím pomoci darem. Co tím myslím? Kousek papíru na kreslení. Tužku na skici. Vodovky na barvené prosluněné obrazy, které vykreslí těmi nejpestřejšími barvami, co mají na paletce. Křídy, kterými vytvoří před svým dětským domovem cestu plnou květin. Voskovky, kterými vytvářejí vzory na kusy látky v představě o designovém kousku. 
Nůžky, kterými nedopatřením pří svých představách rozstříhají kus ubrusu, protože už nevnímali, kde končí čtvrtka a začíná ubrus. Tak prociťují svoje umění. 

I my můžeme být přínosem pro jejich umění, zábavu. Co vy na to? Pokud se chcete dozvědět více a darovat kousek štěstí pro jejich malé ruce, otevřenou mysl a představivost. 

 Zde je odkaz na akci a informace od pořadatelky, kde se dozvíte kam dát umělecké věci. 
Děti budou obdarovány a nadšeny z darů už 12. 12. 2016
Těším se na jejich rozzářené oči, až uvidí, co jste jim vše dali. 
Budou nadšené.


sobota 15. října 2016

COURTS

Dneska se mi stala docela vtipná věc s mým známým.


Přesvědčila jsem se , jak lidé stále hodnotí podle toho co máte na sobě a v čem jezdíte. (Podle všeho totiž mají málo věci na práci. Ne, že by mi to vadilo . Hned Vám vysvětlím proč .)
Mnoho z Vás víte , že jsem dala v práci vale.Za krátkou dobu pořídila dražší věci. Víte , že chci růst , udat si nějaký směr , který mě bude naplňovat a najednou jsem tady a píšu.

Zpátky k věci .On mi sám na tohle řekl , že já vlastně nepotřebuji nic dělat. Stačí mi chodit na kávy a to je celý můj život . Jsem prý zajištěná mnohými našetřenými penězi. Takže dost Bohatá. 
Ano, máš pravdu jsem bohatá zkušenostmi , ale ne penězi , kdybych byla. 
Opravdu si myslíš, že bych stála na místě a neplnila svoje přání k narozeninám.

Dám ti radu, která bude pro tebe jako lék.
Nikdy nesmíš soudit lidi podle toho v čem jezdí jak se oblékají, protože nikdy nevíš jaký ten člověk vlastně je. Vystupovat může kdokoliv - jakkoliv. Pokud ho neznáš osobně, nesuď ho , tobě by se to taky nelíbilo, kdyby si byl souzen jenom tak,bez svého vyjádření . Jak by ses cítil ? 

Teď mi řekneš, že ty to neděláš, že tohle je kopa lží. Tak chvilku vydrž každý to dělal a někdo to ještě dělá. Já jsem to dělala a víš proč to nedělám ? Jsem bohatší v mysli. Víš jak se cítím já ?

Bude to znít bláznivě , ale cítím se skvěle . 
Proč ? Ptáš se ? Dobře , jelikož jakýkoliv soud tvé osobnosti vlastně znamená , že si tě lidé všímají , mluví o tobě , zatěžují si mysl tím co děláš , kde na vše bereš. Jednoduše ti předávají kus své energie, tím ty máš dostatek na vše ostatní co chceš .

Takže ti moc děkuji za tvé soudy, myšlenky v kterých se o mě zajímáš. Dodávají mi kus energie na to všechno co chci vlastně zvládnout. Takových lidí jako si ty, je potřeba . Proč si myslíš , že většina úspěšných lidí, toho dělá tolik? Tobě přijde jakoby jejich den měl 60 hodin. Jednoduše, mají na vše dost energie, od lidí jako si ty , kteří se nemají čím zabývat a řeší lidi jako jsem já .
 Takže ti děkujeme a pokračuj v tom. Budeme jenom rádi , že se budeš námi zatěžovat. Bez tebe bychom přece nebyli , tam kde jsme a budeme . 

pondělí 10. října 2016

BIG WOOLLY SWEATER

Podzimní počasí je počasí pro mě, nejenom barevných kombinací, ale také svetrů. 
Miluji to doslova, velké hutné svetry i třeba ve velikosti 44. Nosím je jako šaty, připadám si tak nádherná, mohutná. Zakryta do velikosti bavlnek, které vytváří teplo okolo mého těla.
Cítím se tak pohodlně, volně a zároveň v osobním prostoru.

sobota 8. října 2016

FEELINGS OF WORK

Někdy se opravdu nemá cenu snažit se pochopit všechno, co ostatní říkají. Navíc pokud se jedná o starší osazenstvo rodinných příslušníků.

Dneska, po marném snažení vysvětlit jim mojí novou pracovní cestu úspěchů, mi bylo naznačeno, že opravdu je lepší jistota, jednotná práce než plnění svých snů a vizí. Opravdu už jsem neměla energii vysvětlovat, že se chci něco naučit, růst výš a nebýt celý život na jednom místě.


Stát a skládat věci do krabic u pásového stroje. Prostě jsem se rozhodla, že chci něco umět. Něčemu se oddat, užívat si ranní vstávání do práce a je mi líto, že většina staršího osazenstva nejenom tady u mě to vidí jako velký problém. 
Bojí se změn, ano to chápu, mají na to svůj věk, své názory a zkušenosti. Měli by ale přece naslouchat i nám, mladší generaci. Snažit se nám ukázat, že to jde i když občas nevidíme světlo na konci tunelu.Vždyť oni za sebou mají kus cesty a měli by nám umět poradit, že všechno jde, pokud věříme v sami sebe, ve své úspěchy. 
Nebo snad sami zůstali trčet na místě a báli se nových otevřených dveří? Dnes by to vše vysvětlovalo.

To, že věříme v sebe mi přijde jako nejlepší věc co můžeme dělat. Ne, nechtěla jsem se zde někoho dotknout,skrz práce u stroje,i já jsem si to zkusila. Dělala jsem práce, které už mě nenaplňovaly a nebavily. Neviděla jsem v tom podstatu. 

Proč mám dostávat plat za něco co mě už přestalo naplňovat a co mi krade čas, jenom abych zaplatila účty? 
To se mi nelíbí, takový přistup práce, na to nejsem stavěná a uvědomila jsem si to. Dělám proto co mohu, ano nemam dostatečné vzdělání podle čeho posuzují CV a nevidí vás jako člověka, co za sebou má zkušenosti a ušlou cestu.Vidí vás jako kus papíru, který buď splňuje požadavky,nebo ne.
A o to více je to třeba křivolaké, někam se dostat. Já se nevzdávám. Věřím, že přijde práce pro mě, která mi ukáže směr, kterým půjdu a nebude to jenom hodnocením CV. Bude to i mou osobností. Mým smyslem pro jednotné jednání, pro sebekontrolu. Příšernou kontrolovatelnost věcí nad situacemi. Šarmantní a někdy zmatenou módou. Psaním slov na papír, které občas nedávají lidem smysl, kvůli přehlcenosti mé mysli myšlenkami.
Plno dalších věcí, zkušenosti a reakce osazenstva starší populace.
Nepopsatelnost dalších věcí, které zde úplně nechci ventilovat, jelikož by to mohlo znít jako nadměrné nahlížení, prosazování sebe samé, tohle by mohlo pro dnešek stačit.
Musím si nechat zakryté kousky sebe a svým hodnotných darů, které jsem za ten krátký život nasbírala. 

Takže, co jsem tím vším chtěla dneska říct. Ať je vaše cesta jakkoliv křivolaká, měli bychom za ní býti vděční, naučí nás mnohé, i když se nám to tak na začátku nemusí tak jevit.


Já třeba teď posílám životopis a i přesto, že je většina reakcí negativních, tak se nevzdávám. Ten můj svět mi ukazuje, že tyto práce pro mě prostě nejsou. Zatím se mohu zdokonalovat v jiných věcech, které mě zajímají a časem se ukáže co mi bude dáno. 
Ano, nedělám si z toho hlavu, proč bych měla? Peníze na účty se dají sehnat vždy když člověk ví jak, než najde to svoje. 
Neztrácejte hlavu, nenervujte se, koukněte do svého nitra co tam v hloubce máte. Co vás naplňuje a zatím jděte. Neztrácejte čas prací, o niž víte, že vám nic nedá, nikam vás neposune. Jenom vás za ten den naštve.
V co teď věřím? V ty svoje miliony.