čtvrtek 18. února 2016

PRVNÍ DAROVÁNÍ KRVE, V BENEŠOVSKÉ NEMOCNICI

Obyčejné první darování krve a skončím v náručí PRINCE.
No, nemám já se dobře?
Sice jsem omdlela, byla nepoužitelná. Docela velký čas, ale stálo to za to. Mám i dobrý pocit, že jsem pomohla potřebných s mojí krevní skupinou.

Dlouho dobu, jsem se odhodlávala, jít na krev. Vždy mi to něco překazilo, nemoc, nevhodný čas. Teď jsem tady. Stojím před Transfuzním oddělením v Benešově. Čekám až se otevřou dveře a vstoupíme s ostatními dárci dovnitř. 
Nevím jak to chodí, ale mám u sebe kamarádku a jejího přítele. Oni my vše vysvětlují. Jsem ráda, že tu nejsem sama .
Zatím nevím, do čeho jsem se tu přesně pustila. 

neděle 14. února 2016

STAND

Poslední dobou jsem si nějak začala více vážit věcí okolo sebe, protože nejsou samozřejmostí. Navíc také vidím lépe váhu času, který tak rychle utíká.
Je to jediná věc, kterou si nemůže dovolit i ten nejbohatší člověk na světě . Chápu , proč většina lidí vše přepočítává na čas i já jsem k tomu došla .
Jak dlouho mi to sakra dalo zabrat . No, dlouho nebudu lhát .

Přiznání, jak je někdy těžké pro každého z nás , ale hold je tady. Měly bychom ho přijmout a vyslovit.
 Věděla jsem o hodně věcech, ale nebrala je v potaz.

Nemusela jsem? Nevím .
Nechtěla jsem ? Dost možná.
Nebyla jsem připraven ? Kdo ví .

Co teď ? Teď vím, mluvím a naslouchám .
Co víš ? No , o tom , že jsem věci přehlížela , měla klapky.
Opravdu ? Řekla bych  , že ano.
Přiznáváš to ? Ano.
Nebojíš se ? Ne, měla bych .

Takhle nějak to teď bylo v mojí hlavě. Mnoho otázek , někdy mnoho nejasných odpovědí , ale dostala jsem se k nim. Sice za delší čas , ale jsou tam . Našla jsem je , nebo si spíš oni našli mě ? Kdo ví .


Je zajímavé jak čas letí. Člověk si ani neuvědomí co všechno dělá , dokud se jednoho dne nezastaví . Zpětně se nepodívá. Tohle se mi stalo tento týden ,byl tak hektický a časově náročný ,že jsem se vlastně zastavila až dnes .Divila jsem se ,jak ten týden utekl , co jsem všechno udělala, naučila se a koho jsem poznala.
Jak jsem se zakoukala do pohledného mladého muže , okouzlení pominulo jakmile jsme mluvili. Jeho názory byli odlišné než moje , to se stává. Nebyl na stejné prkénku u štaflí jako já. Přece s takovým člověkem , by po čase konverzace vázla . Ve vztahu to je hlavně o komunikaci. Komunikace po pár minutách vázly . Což už na začátku není dobré.

No a nejenom v takových chvílích si uvědomuji ,že vlastně čas je cenný. Věnujeme ho lidem, na kterých nám záleží s kterými rosteme a roste i naše poznání a naše práce.

Přijdu si ,že se mi obrátil svět ,ale on se neobrátil jenom já jsem obrátila svůj pohled na něj. Vyrostla jsem a hned je to vše zajímavé. Barevnější , vidím mnoho různých věcí co jsem dříve neviděla , opomíjela .

Zkoušeli jste se někdy nad tímhle vším zamyslet ? Pokud jste to udělali , jak jste k tomu dospěli , pomohl vám někdo ? Nebo sami . Zajímá mě to, Chci zpětnou vazbu .



pátek 12. února 2016

DOBRÝ ANDĚL

Děkujeme Dobrý Anděli za tvoji pomoc , peníze byli odeslány. ( Jednou měsíčně mi přijde v aplikaci vyjádření . )
To je věc, pří které mě zahřeje u srdce , jsem ráda , že mohu věnovat peníze rodinám , kteří potřebují pomoc od našich Andělů , vše je jenom na nás .
Zda chceme darovat peníze, nikdo nás nenutí ,nediktuje kolik musíme přispět a kolikrát musíme přispět.
Pravidelnost je ovšem na dobrém místě .

Myslím , že o tomhle projektu se tady nemusím rozepisovat je to velká a dobrá věc sama o sobě. Velký klobouk před , lidmi co vydrželi a dotahují takové projekty do zdárného konce a stále přicházejí s vylepšením .

Rodiny, které dostávají příspěvky se s vámi podělí o svůj příběh. Pustí vás pod pokličku toho všeho co prožívají.
Ukáží Vám, jak silní musí pro svoje děti být, jak drží při sobě, jak všechno tohle jim dodává odvahu bojovat dále.

Mají pocit podpory od Vás o tom co dělají pro svoje milující děti.
Dokážete si představit jak se musí cítit , když sami nemají dostatek financí a požádají patřičné místa a oni třeba odmítají a pak se objevíte vy z čista jasna, jakoby jste spadli z nebe a oni vidí naději pro svoje děti , pro sebe .

Myslím , že o tom tady moc mluvit nemusím , každý ho zná .

Proč jsem psala zrovna o tomhle ?
Protože nejsem člověk co , by věřil všemu a tomuto věřím a proto o tom píšu o Dobrých Andělech mezi, které patřím já i moje okolí a pomáháme penězi , které putují k rodinám , které jejich děti postihla lymfoblastická leukémie.

Jednoduše nechceme , aby na to byli sami , chceme , aby se cítili v lepší psychické vyrovnanosti a proto jim přispíváme . Víme jak sami je těžké být ve finanční tísní , to nám , ale nebrání v tom pomáhat . Vždy se snažíme pomoci . Držet při lidech co to potřebují .